Projektové setkání v Příbrami
Termín: 11. - 15. listopadu 2013
Setkání účastníků projektu ACES v Příbrami
V
druhém listopadovém týdnu jsme v rámci
projektu ACES
hostili skupinku pěti studentů a jednoho učitele z naší
slovenské partnerské
školy v Žiaru nad Hronom. Celé setkání se
neslo v duchu diverzity, poznávání
našich rozdílů a shod. Studenti třídy 2.
C Markéta Kořínková, Matěj Pajma,
Martina Truhlářová, Simona Venkrbcová a Alice
Jechortová ubytovali kamarády ze
Slovenska ve svých domovech a společně s ostatními členy
projektového týmu
Lukášem Žatečkou, Terezou Rysovou, Monikou Zoubkovou a
Míšou Pohanovou se celý
týden vzorně starali o své partnery. V
úterý jsme navštívili Prahu,
čeští
studenti sami připravili exkurzi po Královské cestě a
slovenským studentům
předali základní informace o historických
památkách našeho hlavního města. Ve
středu jsme strávili celý den společně ve škole.
Slováci navštívili hodiny
účetnictví, ekonomiky a anglického jazyka a mohli
tak porovnat úroveň těchto
předmětů v Čechách a na Slovensku. Ve středu odpoledne začal na
Obchodní
akademii Příbram Veletrh fiktivních firem. První
den se vždy sjedou firmy ze
širokého okolí a prezentují před odbornou
porotou svoji firmu. V odborné porotě
zasedl kromě Mgr. Ivy Palánové a Ireny
Karpíškové i náš kolega ze Slovenska
Ing. Alexander Frič a společně hodnotili úroveň prezentace,
způsob vystupování,
oblečení a mluvené slovo v češtině i
cizím jazyce. Ve čtvrtek 14. 11. 2013
byl veletrh slavnostně zahájen na Zámečku ředitelkou
školy RNDr. Marcelou
Blažkovou a pak už se mohlo začít obchodovat na
stáncích. Fiktivní firmy ze
Žiaru nad Hronom rovněž měly svůj stánek a tak
návštěvníci mohli vyzkoušet, zda
se domluví ve slovenském jazyce, a nakouknout do
nabídky zahraničních firem. Po
obědě jsme našim partnerům ukázali Hornické muzeum
Příbram, které k našemu
městu neodmyslitelně patří, a pak už následovala jen
závěrečná večeře, při
které jsme všichni konstatovali, že naše
setkání bylo krásné, krátké,
ale
inspirativní pro všechny zúčastněné.
Lenka Lexová
Po
setkání v
Příbrami všichni účastníci
odpovídali na následující otázky,
které nám
posloužily jako zpětná vazba:
Co se ti líbilo na setkání?
Co se ti nelíbilo?
Bylo něco, co tě překvapilo?
Jaké shody a rozdíly mezi Čechy a Slováky jsi
během společného týdne našel/našla?
Co bys příště zařadil/a do programu, co bys naopak
vypustil/a?
Na
našem prvním setkání se Slováky bylo
super snad všechno, kromě
počasí. Samozřejmě, že jsme se nejdřív drželi
spíše zvlášť u svých národů,
ale
postupem času jsme nacházeli nová, společná
témata k diskuzi. Během týdne
jsme porovnali hodně českých a slovenských slov a
frází. Ale nešlo pouze o
slovíčkaření, samozřejmě jsme hledali rozdíly mezi
chováním, myšlením a různými
zvyky. Ovšem abych pravdu řekla, myslím, že jsme na nic
zásadního nepřišli.
Samozřejmě, že Slovensko je více nábožensky
založené, pije se tam více
alkoholu, mají jiné značky na autech, to byly ty
největší rozdíly, které jsme
našli. Ale byli jsme jeden stát, a ačkoliv já jsem
to nezažila, tak i pro mne
Slovensko patří mezi státy, které jsou mi
nejblíže.
Líbil
se mi
jejich národní jazyk, máme mnoho společných
slov, ale některá jsou hodně
odlišná. Společná spolupráce se mi moc
líbila. Nemám výhrady k žádné
části
programu. Překvapilo mě, že jejich škola má velice
málo tříd a málo žáků v
jednotlivých třídách. Shodný je
náš společný jazyk a rozdílem je
povinná výuka
náboženství na Slovensku. Program se mi líbil, nic
bych neměnila. S organizací
jsem byla spokojená, žádné výhrady
nemám.
Setkání ACES se mi moc líbilo. Není snad
nic, co by se mi nelíbilo. Máme toho hodně společného.
Hned jsme si porozuměli a hodně jsme se o nich dozvěděli. Na setkání bych nic
neměnila.
Martina Truhlářová
Poznal
jsem nové lidi, poslouchal jiný jazyk než
češtinu. Moc se mi líbily aktivity, které pro
nás byly připraveny. Zejména
v Praze se mi hodně líbilo. Trochu mi vadilo, že organizace
nebyla úplně stoprocentní
a my jsme tedy často nevěděli, kde máme v danou
chvíli být. Jinak si
myslím, že se celý projekt povedl. Překvapilo mě, že
většina Slováků neměla pojem o tom, kolik vlastně
česká koruna je. Už po návštěvě
v Praze zbyla většině stovka z jejich
,,kapesného“ a mysleli si, že
mají pořád dost peněz na to, aby mohli utrácet.
Rozdíly jsem našel
v jejich učebním plánu. Jejich škola je
daleko náročnější, ale to je asi
proto, že je soukromá a studenti na ní mají
doopravdy chuť do učení.
Matěj
Pajma