česky    slovensky    anglicky

Závěrečná konference - ACES akademie Senec

OA Příbram reprezentovala Českou republiku na závěrečné konferenci ACES

Akademie středoevropských škol – ACES – je sítˇ škol, která byla založena v roce 2006 rakouskou nadací Erste Foundation. Ve spolupráci s Interkulturním centrem ve Vídni a vzdělávací organizací Včelí Dom v Bratislavě podporuje mezinárodní spolupráci mladých lidí a učitelů v 15 zemích střední a východní Evropy. Závěrečné konference se kromě Obchodní akademie Příbram zúčastnila střední odborná škola z Plzně a základní školy z Ostravy, Tábora, Brna a Prahy. Celkem se v Senci sešlo 105 škol reprezentujících 44 schválených projektů na téma diverzita, aby sdílely zkušenosti a výsledky své práce v uplynulých měsících za přítomnosti zástupců ministerstev a ambasád. Partnerem našeho projektu byla Obchodní akademie ze Žiaru nad Hronom a spolu se slovenskými partnery jsme hledali shody a rozdíly mezi námi po dvaceti letech od rozpadu Československa. Cílem akademie byla oslava učení, mezinárodní spolupráce a vzájemného porozumění.  

Lenka Lexová

Ve dnech 1. - 4. dubna jsem se zúčastnila závěrečné konference Acesu v Senci na Slovensku, kde jsem potkala desítky nových lidí a teď už mohu říci, že nových přátel. První den byl vcelku klidný, hráli jsme seznamovací hru a poté se šli najíst. Pak následovaly přípravy na další den; projektový den, což by nebylo tak hrozné, kdybychom nepřednášeli v angličtině. Já a moje slovenská „kolegyně“ jsme veškerou naši slovní prezentaci vymýšlely pár minut před začátkem, což opravdu nebyl třikrát dobrý nápad. Nakonec prezentace nedopadla nijak katastrofálně, ale uznávám, že to mohlo být lepší. Avšak když vezmu v potaz projekty ostatních, kteří prezentovali vše z papírů nebo v lepším případě měli vše naučené nazpaměť, tak si říkám, že jsme byly alespoň originální.

Za těch pár dní jsem se spřátelila s několika lidmi a všichni byli opravdu milí a ochotní. Konverzace v angličtině mi nakonec nedělala takový problém, jak jsem se obávala, a dokonce jsem se naučila několik slovíček v jiných jazycích.

Nejvíce na celém projektu jsem si užila asi konverzace s ostatními i přes to, že poslední den bylo naslouchání anglickému jazyku velice náročné.

Nakonec snad stačí jen napsat, že jsem vděčná, že jsem měla možnost poznat tak skvělé lidi, být součástí výborného kolektivu a že jsem si celý týden opravdu užila.

Alice Jechortová

Spolupráce se Súkromnou obchodnou akadémiou ze Žiaru nad Hronom byla skvělá. Do oka si padli jak studenti, tak učitelé. Ale projekt se týkal především našich rozdílů, a tak si je pojďme rozebrat.

Samozřejmě, že jde o mezinárodní projekt, a tudíž bude všechny zajímat na prvním místě řeč. Ačkoliv se to nezdá, tak i přes to, že jsme si jazykově blízcí, máme spoustu odlišných slovíček. A tak například datum svého narození jsme museli říkat anglicky.

Máme-li hledat i další rozdíly, tak se určitě zaměříme na chování. Slováci jsou podle nás, Čechů, otevřenější a upovídanější. Opět to bude nejjednodušší vysvětlit na příkladu. Většina českých občanů, když jede autobusem do školy nebo do práce a potká známého, se kterým se delší dobu neviděli, maximálně ho pozdraví nebo se dívají raději do země a dělají jako by „nic“. Naši slovenští sousedé jsou ale zvyklí alespoň na pár klasických frází typu: Jak to jde v práci/ve škole? Jak se má maminka a tatínek? A co Vaše děti? atp. A konverzace je hned na světě. My můžeme rozdíly posuzovat pouze v naší generaci, a tak je i důležité říci, že my jsme stydlivější.

Když nějaký Slovák slyší kritiku, přijme ji lépe než Čech. Neurazí se a nevznikají zbytečné dohady.

Náš další rozdílový poznatek byl v gastronomii. My jsme zvyklí např. na řízek s kaší nebo brambory, oni si rádi dávají jako přílohu k řízku rýži a hranolky. A pokud jde o kuře... My si rádi naplníme břicha kuřetem s rýží a nějakým sosem nebo kečupem. Oni si k tomu, aby to nebylo tak suché, dávají ovocný kompot. Pro nás nepředstavitelné, pro ně lahůdka.

Všichni jsme tak rozdílní, ale i podobní.

Během těch krátkých dvou týdnů, kdy jsme se navzájem navštívili, jsme ukázali své silné, ale i slabé stránky. Nikdo se nikomu za nic nesmál, nikdo nikoho neodsuzoval, ba naopak. Dokonce naše spolupráce fungovala i tak, že pokud se někomu z nás něco nelíbilo, skupina se snažila vymyslet kompromis, aby to vyhovovalo všem. Na závěr je také důležité říci, že v rozdílnosti se podle nás skrývá originalita. A my i Slováci jsme rozhodně originální.

Markéta Kořínková

ZPĚT