česky    slovensky    anglicky

Workshop  - Migrace

Dne 17. 3. 2014 se na OA a VOŠ Příbram uskutečnila vzdělávací akce pro studenty 1. A a 2. C. Program připravila organizace ADRA (Adventist Development and Relief Agency), mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA Česká republika je součástí mezinárodní sítě organizací ADRA, které působí ve více než 125 zemích světa. V České republice pracuje od roku 1992.

ADRA nabídla nové vzdělávací programy, které se vztahují k průřezovému tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. OA a VOŠ Příbram vybrala z nabídky program Migrace.

Studenti si během devadesátiminutového programu položili otázku, jaké jsou příčiny migrace ve světě a v Evropě, jaká pozitiva přináší život v nové zemi, s jakými nástrahami se musí migrující osoby potýkat a jak celosvětová migrace ovlivňuje náš život.

Studenti se během programu seznámili s fenoménem migrace a jeho vlivem na životy lidí v ČR, Evropě i ve světě. Cílem programu bylo odhalit souvislost mezi celosvětovou migrací a sociální mobilitou každého z nás. Studenti se prostřednictvím několika příběhů dozvěděli, co je čeká, pokud vycestují do jiné země, jaké úřední náležitosti musí podstoupit, jak dlouho trvá vyřizování dokumentů na úřadech, jaké nástrahy je mohou potkat a co zažívací cizinci, kteří přicestují do naší republiky. Možná je to dovedlo k poznání, že pokud se u nás seznámí s nějakým cizincem, rádi mu pomohou a budou vědět, jak na to, jak mu poradit. A na druhou stranu pokud vycestují oni, co je čeká a s čím se musí smířit a co vše překonat. Určitě životně přínosný program!

Mgr. Iva Čápová, OA a VOŠ Příbram

(http://www.adra.cz/projekty/vzdelavaci-projekty)

  

Beseda na téma Migrace

Beseda pořádaná organizací ADRA byla zajímavá. Celým projektem nás provázely dvě dívky, Eva a Kristýna. V úvodu jsme se představili a sdělili si naše zkušenosti s migrací. Až na pár tetiček a kamarádů odstěhovaných do ciziny nikdo z nás moc zkušeností neměl. Formou her a příběhů jsme se vžili do kůže migrantů právě přistěhovaných do Česka. Rozdělili jsme se na tři skupiny, jedna představovala Ukrajince, druhá Bělorusy a třetí Španěly. Každý to měl tedy jinak obtížné. Někteří spolužáci zastávali roli pozorovatelů a ti pak na konci shrnuli celý průběh projektu. Museli jsme se vyrovnávat s papírováním na úřadech, což pro Španěly bylo nejjednodušší, protože jsou členy EU. Ti, kteří nejsou, musí projít přijímacím řízením, když požádají o azyl. A to byla záležitost, která se nám líbila nejméně. Ten odstup úředníků, mnohdy neochota, dlouhá doba vyřizování, izolace, nesvoboda. Každý z nás si také nějakým způsobem vydělal určitý obnos peněz a porovnali jsme si životní šance ve světě.

Díky tomuto programu jsme si uvědomili, že stěhování se ze státu do státu není tak jednoduché, jak se zdá, což platí hlavně pro státy mimo EU. Občané z těchto zemí mají daleko více povinností při příjezdu do cizí země. Beseda se nám líbila, dala nám jiný pohled na stěhování, získali jsme díky ní mnoho nových poznatků. Migrace je lákavá a může být i prospěšná, ale nemusí vždy znamenat výhru.

Studenti 1. A


MIGRACE

Dne 17. 3. 2014 jsme se zúčastnili přednášky, kterou připravila organizace ADRA. Přednáška trvala 2 vyučovací hodiny a byla na téma migrace. Celou akcí nás provázely dvě slečny, Eva a Kristýna. Vše se odehrávalo formou hry. Na úvod jsme se představili a odpověděli na otázku, ve které zemi bychom chtěli alespoň na chvíli žít. Poté jsme se rozdělili do skupin, kdy každá skupina dostala jeden příběh, se kterým po celou dobu pracovala. Z každé skupiny se vybral jeden student „pozorovatel“ a ten nakonec shrnul, jak celá akce probíhala. Mezitím se ve třídě připravila jednotlivá stanoviště. Ta zahrnovala úřad, přijímací zařízení, nové pracoviště občana EU.

Každý musel jako první navštívit úřad, kde vyplnil určité formuláře a některé migranty poté poslali do přijímacího zařízení, kde každých 5 minut museli dělat dřepy, za které si připsali body. Současně byly kladeny otázky na tělo; později jsme se dozvěděli, že tyto otázky jsou naprosto normální při skutečném přijímacím řízení. Většina z nás se setkala na úřadě s neochotou, což je také na denním pořádku. Po ukončení této hry pozorovatelé shrnuli průběh celé hry, spočítali jsme si své body za úkoly v přijímacím zařízení. Na závěr nám byla položena otázka, co nás překvapilo. Většina odpovědí byla, že je s migrací mnoho papírování a že není jednoduché získat azyl.

Studenti měli možnost poznat, jak migrace z jedné země do druhé probíhá. Z domova se odchází z různých důvodů, ať už kvůli práci, mezinárodní ochraně nebo politických důvodů. Dále měli možnost poznat, jaké jsou rozdíly mezi tím, jestli ta daná země, ze které se stěhuje, patří do EU, nebo nepatří. Studenti také měli možnost si danou situaci vyzkoušet, a to se vším všudy. Navštívili „úřad“, kde sdělili svou potřebu a na to dostali každý různý formulář, který nebylo lehké vyplnit. Celý proces probíhal v několika krocích, takže dostat se až na samotný konec nebylo tak lehké, ale i přesto se našlo několik studentů, kteří se nastraženými úkoly úřadu propletli.

Ve hře byly tři postavy, každá z jiné země. Byl to zástupce Ukrajiny, Španělska a Běloruska. Každý z nás představoval nějakou z daných postav a musel se probíjet těžkým prostředím cizinecké policie a úřadů. Děvčata měla také své role. Každá z nich byla na jednom úřadě a svoji roli hrála opravdu věrohodně. Byly nepříjemné, arogantní, ale to prý k tomu patří. Každý z nás si musel vyplnit formuláře ke vstupu do země a přihlásit k pracovní agentuře. Za každé potvrzení jsme mohli postavit dům ze špejlí. Hra trvala asi tři čtvrtě hodiny. Když hra skončila, tak jsme si opět sedli do kruhu a podebatovali o předešlé hře. Ke konci to tedy vypadalo tak, že někteří z nás stavěli domy, jiní se stále marně snažili získat povolení na úřadu a zbytek byl uzavřen v přijímacím řízení, kde podmínky rozhodně nebyly jednoduché.

Každá skupina dostala papír s příběhem jednoho emigranta. Byl tam kluk, který emigroval z Ukrajiny do ČR kvůli práci, pak tam byl Španěl a mladá Běloruska, která emigrovala s rodiči do ČR, protože v jejich zemi nastolil nový prezident zákony, se kterými nesouhlasili, a tak se rozhodli k tomuto kroku. Každá ze skupin dostala něco za úkol. Španělé si měli v ČR zažádat o azyl a postupně si stavěli domy atd. Ukrajinci měli prakticky podobný úkol. Nejtěžší úkol měli Bělorusové. Jejich hra spočívala v tom, že si měli v České republice zažádat o státní ochranu. Ale pravidla, která měli dodržovat, byla hrozná. 10 minut museli stát ve vymezeném prostoru, odpovídat na nepříjemné otázky atd. Navíc nemohli komunikovat s okolním světem.

Program byl velkým přínosem pro všechny, ukázal nám jiný pohled na stěhování než ten, který jsme doposud měli. Získali jsme mnoho nových poznatků o migraci. Pokud se v budoucnosti rozhodneme někam odstěhovat, určitě se nám tyto poznatky budou hodit. Beseda byla zajímavá a myslím, že všechny bavila. Tato beseda mi otevřela oči. Viděla jsem neochotný přístup na úřadě, jazykové problémy přistěhovalců i otrockou práci, aby se někam vůbec dostali. Naše skupina na tom byla ještě docela dobře, ale třeba lidé z Ukrajiny měli tvrdý režim, stačil by jeden přestupek a vraceli by se zpět do své země.

Myslím si, že se přednáška vydařila a studentům ukázala, jak je těžké vstoupit do nějaké země EU. Díky tomuto projektu jsme si uvědomili a shodli se na tom, že není jen tak lehké migrovat do jiné země, což platí hlavně pro státy, které nejsou členy EU. V závěru jsem usoudil, že nic není tak úplně jednoduché, jak se z počátku zdá, a to nejen kvůli jazykové bariéře, ale částečné i kvůli diskriminaci, která mezi námi vždy bude. Celou besedu bych tedy zhodnotil jako velice zajímavou, zábavnou a k zamyšlení, jelikož si myslím, že mi to i trochu otevřelo oči.

Studenti 2. C

 
Beseda – Migrace

Když jsem uslyšel, že se naše třída zúčastní besedy na téma migrace, byl jsem nadšený, protože již delší dobu přemýšlím, že bych se rád v dospělosti přestěhoval do cizí země. Nejvíce se mi líbí Japonsko, které mě uchvátilo svou kulturou. Po této besedě ale vím, že takováto cesta nebude vůbec jednoduchá.

Beseda začala seznámením se dvěma dívkami, Evou a Kristýnou, které nás celou besedou provázely. Po seznámení se nás Eva zeptala, jestli jsme se s migrací už někdy setkali a jestli také neuvažujeme o tom, že bychom se v budoucnu přestěhovali do cizí země. Většina spolužáku odpověděla, že by rádi žili v Americe, ale padly dokonce i země jako Maledivy a Nový Zéland. Po několikaminutové přestávce jsme si rozdali několik papírků s příběhy cizinců, kteří se přistěhovali do naší země, a dostali jsme za úkol vžít se do jejich role a projít si stejnou situací. Já jsem dostal příběh chlapce ze Španělska, který do České republiky přijel hledat práci, protože jeho otec přišel o práci a on už nadále nechtěl být ekonomickou přítěží své rodiny.

Jako první jsem musel navštívit úřad, kde jsem si vyzvedl několik formulářů, které jsem musel obratem vyplnit, abych se mohl stát občanem České republiky. Vyplňování nebylo vůbec jednoduché, úřednice mě hned několikrát poslala s chybami zpět. Naštěstí jsem po několika minutách konečně došel ke správnému výsledku a mohl jít pracovat.

Z dvouhodinové besedy jsem si odnesl spoustu zajímavých informací. Například, že stěhování není úplně jednoduché, i když jsou obě země členem Evropské unie.

Aleš Pajer

ZPĚT